My, Anglosasové… Z autobiografie Marka Twaina

Nevím, zda je dobré nebo zlé, ale neustále pokračujeme v poučování Evropy. Děláme to už více než sto dvacet pět let. Nikdo nás neprosil, abychom se stáli jejich učiteli. Ale jsme Anglosasové. Loni v zimě na jednom z večírku v klubu, který má název „Vzdálené konce Země“, předseda, vysoce postavený vojenský činitel ve výslužbě, hlasitě a s velkým nadšením prohlásil: „My jsme Anglosasové, a když Anglosas něco potřebuje, jde a bere to“.

.

Prohlášení předsedy vyvolalo hlasitý potlesk. Večírku se účastnilo nejméně sedmdesát civilistů a dvacet pět důstojníku armády a námořní flotily. Uběhlo asi dvě minuty, než vyprchalo jejich nadšení ohledně této nádherné deklarace. Samotný prorok, který to vyhrkl z hlubin svých jater nebo střev – nevím kde přesně tu myšlenku vynašel – celou tu dobu stál a zářil, a vyzařoval blaženost z každé póry svého organizmu.  

.

(Vzpomněl jsem si, jak v starých kalendářích se zobrazoval člověk, z otevřeného nitra kterého vytékali různé znamení horoskopu, který vypadal natolik šťastně a spokojeně, že bylo vidět, jak si neuvědomuje, že ve skutečnosti je rozštěpen a naléhavě potřebuje pomoc chirurga).

.

Kdybychom chtěli tuto deklaraci (a vyjádřené v ní city) přeložit do prosté lidské řeči, zněla by asi takhle: „My, Angličane a Američane jsme zloděje, darebáci a piráti a jsme na to hrdi“.

.

Mezi všemi přítomnými Angličany a Američany se nenašel ani jeden, kdo by našel v sobě odvahu zvednout se a říct, že se stydí, že je Anglosas, že se stydí za civilizovanou společnost, protože strpí ve svých řadách tuto hanbu rodu lidského. Ani já jsem se neodvážil. Vzplanul bych a byl bych všem ke smíchu v roli kazatele, který se snaží naučit morálně chudé základům slušnosti, které oni nebudou schopné ani strávit ani pochopit.   

.

94efde416322a6e4335ab4a52b8bcd44

.

Byla to vskutku podívána.. To nepředstírané, dětský upřímné nadšení ze smradlavé sentence kazatele v důstojnickém obleku. Dokonce se zdálo, že nastalo nějaké sebeodhalení, že zde, kvůli nešťastné náhodě, se odhalily všechny tajné zakouti naše nacionální duše.

.

Na schůzi byly představené nejvlivnější skupiny naši společnosti, ti, kdo stojí u kormidla, které směřuje naši civilizaci a dává jí život: advokáti, bankéře, továrnici, žurnalisti, politici, důstojnici armády a důstojnici mořské flotily. Všechny byly tady. Byly to Spojené Státy Americké, svolané na večírek a plným právem vyjadřující jménem národa svůj morální kodex.

.

Toto nadšení nebylo projevem náhodně vyjádřených pocitu, o kterých pak se vzpomíná s pocitem hanby. Ne. Jakmile někdo z řečníků začínal cítit chládek u auditoria, stačilo vložit do úst to samé primitivní prohlášení Anglosasu a ihned následoval další hlasitý potlesk.  Takový je lidský rod. Vždy má v záloze dva morální kodexy – oficiální, který vždy je ukazován na veřejnosti a skutečný, o kterém mlčí.

.

Naše motto „V Boha věříme…“ Vždy když čtu ten nábožný nadpis na papírovém dolarů ( v hodnotě šedesáti centu), zda se mi, že ten papír se chvěje v religiózní extázi. Tohle je naše oficiální motto. Skutečné motto, jak je vidět, je úplně jiné: „Když Anglosas něco potřebuje, jde a bere to“.

.

Naše oficiální moralita našla citlivé vyjádření ve velikém a humánním mottu: „Ex pluribus unum“, ze kterého vyplývá, že my všechny Američane, jsme velká rodina spojená bratrskou láskou. Ale naše skutečna moralita spočívá v jiném nesmrtelném mottu: „Hele ty tam, pohyb!“  

.

.

My jsme převzali náš imperializmus a naší divnou představu o patriotizmu z monarchické Evropy, pokud nějaký zdravě přemýšlející člověk ještě dokáže srozumitelně vysvětlit, co přesně je myšleno slovem „patriotizmus“. Takže to znamená, že obratem za tyhle předané hodnoty musíme také něčemu naučit Evropu.

.

Před více než sta lety (* pozn. překladatele: myšleno Deklarace nezávislosti, 1776) jsme provedli první lekce svobody, také jsme hodně pomohly k úspěchu francouzské revoluce, její dobročinný výsledek je i naším dílem.

.

Později jsme předvedly Evropě i jiné lekce. Bez nás by Evropané nikdy se nedozvěděli co je novinový reportér, bez nás by Evropane nikdy nevychutnaly sladkost nepřiměřené vysokých daní, bez nás by evropský potravinový koncern nikdy se nenaučil krmit své lidi otráveným jídlem za jejich vlastní peníze, bez nás by evropské pojišťovací společnosti nikdy se nenaučili tak rychle bohatnout díky vdovám a sirotkům, bez nás by se neuskutečnila invaze žlutého tisku v Evropě, možná by se to stálo i samo sebou, ale bez nás, mnohem později.

.

Amerikanizujeme Evropu neustále, neúnavně a tvrdě a doufáme, že časem jí amerikanizujeme úplně.

.

……………..

Z autobiografie Marka Twaina.

http://geo.1september.ru/article.php?ID=200302308

 

Zatím žádný komentář.

Napsat komentář