Irští otroci – co Vám knihy dějepisu nikdy neřeknou

Zveřejněno 4. března, 2016 autorem Royce Christyn v Sci/Environment

.

Věděli jste, že v 17. století bylo prodáno více irských otroků než černých otroků? Jejich úmrtnost při přepravě na lodích byla 37 – 50% a toto je příběh, který Vám knihy dějepisu nikdy neřeknou.

.

Černí a bílí otroci na cukrových plantážích v Barbadosu. Žádný Ir nebo Irka se odtud domů nikdy nevrátili. Toto jsou ztracení otroci. Ti, na které čas a zkreslené knihy dějepisu zapomínají.

Prvními otroky, kteří byli importováni do amerických kolonií, bylo 100 bílých dětí. Přijely během Velikonoc roku 1619. To bylo 4 měsíce před tím, než dorazila první loď s černými otroky. Mainstreamové dějiny zmiňují tyto dělníky jako sluhy, kteří pracovali pod smlouvou za stanovených podmínek. Nepopisují je tudíž jako otroky, protože mnozí z nich se dohodli na tom, že budou danou práci vykonávat po určitou dobu a pod podmínkou, že jim bude po této době dána půda a určitá práva.

Avšak ve skutečnosti byl tento smluvní závazek zotročením, neboť otrokářství znamená, že daná osoba byla koupena a prodána, spoutána okovy a týrána, a to bez ohledu na to zda to bylo dekádu, či celý život. Mnoho bělochů zemřelo dlouho před naplněním svého smluvního závazku anebo zjistili, že se za ně žádný soud nepostaví, pokud jejich vlastník svůj slib nedodržel. Desetitisíce trestanců, žebráků, dětí bez domova a dalších mnohých lidí z anglické, skotské nebo irské nižší vrstvy bylo transportováno do Ameriky proti své vůli na otrokářských lodích, ANO, OTROKÁŘSKÝCH LODÍCH.

.

3317104_original

.

Mnozí z těchto bílých otroků byli přivezeni z Irska, kde dle zákona bylo zabití psa stejné jako zabití člověka. Evropská bohatá třída byla důvodem velkého strádání této třídy a to i přes to, že byli také bílí.

V roce 1676 bylo ve Virginii velké povstání otroků. Černí a bílí otroci vypálili město Jamestown. Zemřely stovky. Plantážníci se báli, že by se to mohlo opakovat. Rozhodli se, že rozdělí bělochy a černochy. U bílých otroků vybudovali pocit nadřazenosti a ty černé degradovali. Bílí otroci měli nová práva: jejich pánové je nemohli bez soudního nařízení bičovat, atd. Bílý otroci, i přes to, že se k nim přistupovalo téměř totožně jako k těm černým, věděli, že patří na rozdíl od černochů k „vyšší vrstvě“. Běloši a černoši měli rozdílné oblečení. Jejich obydlí byla oddělená. I přes to však byli běloši také otroci.

V 17. století bylo prodáno více irských než černých otroků. Záznamy o irských otrocích se datují až do 18. století. Mnozí z nich zemřeli při přepravě na lodích. Podle dochovaných záznamů se jednou hodilo přes palubu 132 otroků – mužů, žen a dětí, neboť začaly docházet zásoby jídla. Byli hozeni přes palubu, neboť za ně bylo v případě „nehody“ vyplaceno pojistné. To by se v případě smrti hladem nevyplácelo.

.

2945339

.

Na palubách při přepravách umíralo 37 – 50% otroků. V Západní Indii (antilské ostrovy a bahamské souostroví) byli afričtí a irští otroci na lodích ve společných prostorách.

Afričtí otroci byli mnohem dražší a tak se s nimi zacházelo mnohem lépe než s těmi irskými. Irové byli katolíci a ty protestantští plantážníci nesnášeli.

I jen za malé přestupky byli irští otroci potrestáni např. zapálením rukou a nohou nebo byli zavěšeni a biti. Richard Ligon tyto události viděl a zaznamenal je do historie Barbadosu, jež byla vydána v roce 1657. Uvedl: „Viděl jsem krutosti, o kterých jsem se domníval, že by je nikdy nemohl křesťan jinému křesťanu provést. Podle Seana O´Callahana v knize „To Hell or Barbados“ byli Afričané, stejně jako irští muži a ženy kontrolováni jako dobytek.

Navíc, irští otroci, kteří byli od svých majitelů pro svou barvu pleti hůře k rozeznání, byli ocejchováni počátečními písmeny svého majitele. Ženy na předloktí a muži na hýždích. O´Callahan uvádí, že ženy byly prodávány nejen jako sexuální otrokyně plantážníkům, ale také do místních nevěstinců. Také zmiňuje, že černí nebo mulatští dozorci často nutili ženy, aby se při práci na polích svlékaly a často je také sexuálně zneužívali.

.

AN1fNhSoVCM

.

Jedna z výhod irských otroků byla, že na rozdíl od Afričanů byli gramotní a na polích nebyli schopni toho vydržet tolik jako Afričané. Proto byli především používáni jako sluhové v domech, účetní, či jako učitelé. I přes to se ale jistá větší noblesnost jejich práce neshodovala s tresty a ty tak byly i za malé přestupky velice kruté.

Bičování bylo běžné a většina otrokářů se moc nezajímala, zda levného a lehce nahraditelného irského otroka zabijí. Většina z irských otroků, kteří přežili, byla po sjednané době propuštěna. Někteří z nich se vydali do amerických kolonií, avšak plantážníci měli další způsob jak získat cenné otroky. Děti žen, které byli zotročeny byly na rozdíl od svých matek narozeny jako otroci těmi také zůstaly po celý svůj život.

Plantážníci věděli, že většina matek zůstane v otroctví i pokud by jejich služba vypršela, aby mohly být se svými dětmi. Plantážníci také nutili k sexu irské ženy s Afričany, neboť jejich světlejší kůže byla považována za lepší než černá a tak mohli být prodáni za více peněž.

V roce 1681 bylo vydáno nařízení, aby byly tyto praktiky zakázány neboť tím společnost Royal African Company přicházela o zisky za své otroky. Dle Jamese F Cavanaugha tato společnost poslala do Západní Indie v 80tých letech 16. století 249 lodí s otroky. To bylo celkem 60 000 Afričanů a Irů. Z nich 14 000 zemřelo na lodích. Obchod s irskými otroky se snížil po tom, co král Jakub prohrál v roce 1691. Anglie začala znovu dopravovat tisíce irských vězňů, kteří byli zajati po Irských rebeliích v roce 1798.

.

02143u

.

Tito vězni byli převezeni loďmi do Ameriky a do Austrálie za účelem prodání jakožto otroků. Není známo, že by se nějaký Ir, který byl odvezen do Západní Indie nebo do Ameriky, vrátil zpět do Irska. Mnozí zemřeli buď cestou, nebo z přepracování. Ti, kteří si odpracovali svou svobodu, buď emigrovali do Ameriky, nebo zůstali v Západní Indii. V Západní Indii je stále určitá populace „černých Irů“. Mnozí z nich jsou potomci Irských a černých otroků. První ženou, která byla v roce 1688 zabita ve státě Massechusetts pro čarodějnictví, byla stará Irka, která se jmenovala Anna Glover. Ta byla v roce 1650 zajata a prodána jakožto otrok.

Mluvila anglicky. Dokázala recitovat Otčenáš v gaelštině a latině, ale ne anglicky. Cotton Mather rozhodl, že její gaelština byla promluvou s ďáblem a nechal ji pověsit. Obchod s otroky byl v Anglii zakázána až v roce 1839. Tím také skončil obchod s irskými otroky. Je politováníhodné, že na rozdíl od černých otroků, kteří nedopustili, aby byly tyto ohavnosti zapomenuty, byla historie irských otroků dosti opomíjena a mnohými zapomenuta.

.

Zatím žádný komentář.

Napsat komentář