Generál Petr Pavel aneb Jak prozřel český voják

Autor: Ivo Šebestík, altpress.cz

.

„Tóóóbra čéésky fójak,“ tak nějak citovala svého zesnulého rakouského muže stará hraběnka, skloněná ve vojenském lazaretu nad lůžkem „dobrého vojáka Švejka“, jenž zdatně simuloval celou sérii chorob natolik závažných, že pro ně nemohl vytáhnout do pole, aby položil život za císaře pána a jeho rodinu.

.

 To, že nejsou všichni čeští vojáci jako Josef Švejk, simulant a provokatér c. a k. úřadů v jedné osobě, dokazuje momentálně český generál, toho času předseda vojenského výboru Severoatlantické aliance, Petr Pavel. Nejenže nepředstírá revma, aby se vyhnul boji s Ruskem, ale řinčí zbraněmi a upírá svůj rozhodný zrak směrem k Moskvě, v níž – konkrétně za kremelským zdivem – větří nebezpečí ohrožující mír, o jehož uchování tak dojemně pečují Spojené státy americké a jejich vazalové (pardon spojenci) v NATO.

Jugoslávie, Irák, Afghánistán, Libye, Sýrie… Mírumilovná, něžná, dojemná, laskavá a láskyplná nikoho neohrožující vojenská cvičení na ruských hranicích… Výčet dobrých skutků USA a NATO zdá se býti nevyčerpatelný. Takového ochránce míru a bezpečí tato planeta ještě nezažila. Však je dnes také svět ponořen v hluboký mír a ptactvo nebeské se může uzpívat k smrti samou chválou na naše dobrodince.

Rusko „s jeho současnou ideologií“ označuje tedy generál Petr Pavel za jednu ze dvou světových hrozeb, a přímo tu „o poznání nebezpečnější“, než první z nich, jež podle jeho slov přichází z jihu. O jiných hrozbách Petr Pavel, především o těch, které již vyšly ze stínu pouhých hrozeb a dávno „pracují“ na plné obrátky, až se svět otřásá v samých základech, ovšem tento jasnozřivý čtyřhvězdičkový Antišvejk nehovoří.

Generál Petr Pavel se všem neocitl ve vojenské uniformě teprve ve chvíli, kdy zanikl sovětský imperiální tábor a s ním i Varšavská smlouva. To bychom jeho protiruské rétorice lépe rozuměli. Naopak, Petr Pavel začal svou vojenskou kariéru ve službách Československé lidové armády, a to studiem na opavském gymnáziu Jana Žižky z Trocnova (o něco dříve zde studoval i bývalý český premiér Mirek Topolánek). Poté Petr Pavel pokračoval ve studiu na Vysoké škole pozemního vojska ve Vyškově, která byla proslulá svým důrazem na „vojenskou zeleninu“, jak říkávali vojáci plnící si dvouletou brannou povinnost za bývalého režimu klasickým způsobem, tedy proto, že to bylo povinné.

Kdo si ale vybral vojenskou službu dobrovolně a zahájil službu Varšavské smlouvě už v patnácti letech odchodem na vojenskou střední školu, ten se již od útlého věku procházel školními chodbami vyzdobenými nástěnkami, mezi nimiž patřily k nejhojnějším nástěnky zabývající se „hrozbami míru a světové bezpečnosti“ podle sovětského vzoru. Ústředním tématem těchto výzdob bývalo samozřejmě NATO. Kde vládne ideologie, tam zdravý rozum odpočívá, což je ovšem vidět i dnes! Hrozba ze strany NATO se vyjímala pod titulky, jako například „NATO, úhlavní nepřítel míru“ nebo naopak „Sovětský svaz, záruka míru a bezpečí“.

.

Left to right: General Knud Bartels (Chairman of the NATO Military Committee) hands over the gavel to General Petr Pavel

Left to right: General Knud Bartels (Chairman of the NATO Military Committee) hands over the gavel to General Petr Pavel

.

Nástěnky na útvarech a ve vojenských školách bývaly zdobeny výmluvnými fotografiemi vystřiženými z vojenských časopisů. Na nich NATO rozbíjelo planetu na kusy, právě tak, jako ji na kusy nyní rozbíjí Rusko v nákladně a nutno přiznat i profesionálně dobře vyráběné propagandě Aliance. Ideologie proti ideologii, vrozený či vychovaný kretenismus proti kretenismu vypěstovanému stejným způsobem na druhé straně fronty. Člověk přece nemusí být vždy obětí některé propagandy! Přece může mít také svůj vlastní a nezávislý názor! Každá moc na světě se ale hrozí lidí s vlastním názorem a vymývá mozky vším, co má po ruce.

Pseudosocialistická armáda, v jejíchž strukturách Petr Pavel studoval i působil, svým vojákům poskytovala velmi zábavná pondělní matiné (někde to možná chlapci mívali po obědě, asi na vytrávení). Ta se odehrávala v místnostech zvaných „politicko-výchovné světnice“, zkratkou PVS. Každé pondělí číhal na vojáky k vymývání mozků vycvičený „politický pracovník“ a nejméně hodinu, za naprostého nezájmu (jaký znají současní učitelé na školách), jim sděloval to, co si hodinu předtím sám přečetl v „brožuře“. Tomu, co přednášel, pochopitelně sám nerozuměl, což se občas stává i dnes, zejména na politických a stranických konferencích.

Mladý kadet a voják, Petr Pavel, musel takovýchto politických pondělních lekcí během svých let učednických vstřebat nepočítaně. Dovedeme si představit, jak asi trpěl při pohledu na nástěnky na chodbách i v samé to PVS, svatyni to předlistopadové Hlouposti. Kolikrát se za noci plížil chodbami ústavu a ony nástěnky tajně strhával. Kterak asi spílal svým kamarádům a spolužákům, že takové svinstvo vyvěšují. Jak se asi styděl za svou účast na tomto hanebném konání.

Kolikrát se jen taktak udržel, aby nechytil za klopy velícího důstojníka, jenž přikazoval způsobem hodným Škvoreckého Tankového praporu, takovéto nástěnky zhotovovat, a kolikrát si jistě odseděl jedenadvacet ostrých za neuposlechnutí rozkazu, podle kterého by on sám musel přiložit ruku k tak ostudnému dílu. Jsme si však stoprocentně jisti, že voják Petr Pavel určitě odmítl složit vojenskou přísahu věrnosti Československé socialistické republice, jejímu lidu a straně, neboť tím by zároveň přísahal věrnost Varšavské smlouvě, jež byla v područí Sovětského svazu, zatímco NATO je spojením absolutně rovnocenných partnerů, ve kterém se o dominanci Spojených států nedá hovořit ani v nejmenším. Česká republika nebo USA jsou si v NATO jako rodní bratři.

Inu, spravedlivý, demokratický a svobodný svět se od toho autoritativního, totalitního a nespravedlivého poznají na první pohled. Jistě, připusťme, že se člověk názorově vyvíjí a že voják Petr Pavel, absolvent tří socialistických a prosovětských (tedy i proruských) vojenských učilišť (tím třetím byla Vojenská akademie Antonína Zápotockého v Brně, špičkové učiliště vychovávající budoucí vysoké velitele Varšavské smlouvy), může dojít prozření a změnit životní postoje i mínění. Proč ne, Stalin také začínal v kněžském semináři a Napoleon Bonaparte býval v mládí nadšený republikán, ctitel jakobínské revoluce, jež toho, kdo seděl na trůně, prohlásila „občanem Kapetem“, a poslala pod gilotinu.

Budiž, názory a postoje se mohou změnit v důsledku poznání a zkušenosti. Co se u člověka mění pomaleji nebo téměř nijak, je ale jeho charakter. Joseph Fouché střídal režimy jako ponožky, ale v hloubi duše zůstal vždy věrný sám sobě, tedy stále zůstával zákeřným fízlem, pokrytcem a kariéristou. Vskutku, harmonický jedinec. Pokud Petr Pavel bez většího duševního otřesu zvládl protiamerickou propagandu pseudosocialistického učiliště, naslouchal radám sovětských důstojníků, dost možná absolvoval i nejednu přednášku velebící sovětskou vojenskou připravenost a zatracující „válečné tužby imperialistických agresorů“, pak je zajímavé, jak plynule přešel názorově, postoji, rétorikou i funkčně na protilehlou stranu. Psycholog by vstříc takovéto konverzi patrně konstatoval, že zvyk vypěstovaný v mládí, podle kterého absolvent vojenských učilišť prostě svým nadřízeným na slovo věří, že tento zvyk zkrátka v absolventu oněch učilišť zůstává natrvalo. Takže, když dnes Petr Pavel slyší v NATO ze všech stran, že Aliance chrání mír a že Rusko jej ohrožuje, pak se může stát, že nekritická víra v propagandu prostředí, ve kterém se jedinec právě nachází (i náš svět má své svatyně Hlouposti), zplodí i změnu postojů.

Známe z dějin obvyklé chování konvertitů. Provází je přímo fanatický boj proti víře, kterou zastávali doposud. Tato „absolutní konverze“, nebo názorové salto mortale, se dají vysvětlit vnitřním soubojem, který konvertita vede sám se sebou. On totiž musí přesvědčit sám sebe, že je někdo úplně jiný, než kým byl doposud. A pak cítí konvertita též potřebu stále o své pravověrnosti přesvědčovat nové okolí. Aby mu prostě v tom jeho novém táboře, noví pravověrní věřili. Tuší, cítí, namlouvá si, že mu stále nevěří, že v něm pořád vidí bývalého nepřítele. Tak jim musí holt ukázat, že teď je úplně, jenom a provždy jejich.

Svoji roli může sehrávat i komplex dřívější malosti a vědomí malosti současné. Když někdo přichází z malého prostředí do velkého, může si s sebou tento komplex nést a pak se velice snaží vyrovnat se velkým. A činí to způsobem, na který stačí. Proto odrodilí druzi a přátelé bývají tak zarputilými až fanatickými odpůrci, když se ocitnou na druhé straně barikády. Jsou schopni dokonce i zběsilých a neodpovědných činů, které mohou mít katastrofální důsledky, pokud k tomu dostanou příležitost. Pro nesmírně křehký světový mír je proto velmi dobře, že funkce předsedy vojenského výboru NATO není pozicí, ze které by mohl generál Petr Pavel zatroubit k útoku na Moskvu.

.

1 Komentář

  1. po přečtení mije z toho p ána přímo “na blití je tobezcharaktern blb jemi houpřímně
    líto

Napsat komentář