Lež jmenem GENOM. Vinikem civilizačních chorob nejsou geny, ale strava a životní prostředí

Věda byla ve dvacátém století převážně toho názoru, že nemoci, ale také negativní lidské chování lze odvrátit zásahem do genofondu. Vznikl jakýsi kult genomu, který si našel hodně příznivců, protože stejně jako většina náboženství  poskytoval jednoduché odpovědi a zbavoval lidi odpovědnosti za jejích činy. Nadání, nemoci, kriminální chování, to všechno bylo (údajně) výsledkem zděděných genu.

„Ve vědě dlouho panovalo mylné přesvědčení, že jsme výsledkem genů, naši DNA, tajného kódu, který je třeba rozluštit. Mluvilo se o tom, že to či ono chování je genetický podmíněné, že čehož plyne, že je nelze změnit. Nemá tedy smysl  na změnu chování těchto jedinců vynakládat jakékoliv úsilí, protože je vlastně změnit nelze. To je čirý nesmysl“

Robert  Sapolský (neurovědec a spisovatel)

Když se určitá skupina jedinců dopustila nadprůměrného počtu násilných činů, pátralo se po genu, který by za to byl zodpovědný. Nebo vyskytovala-li se v nějaké vrstvě lidi často nějaká nemoc, vědci hledali tak dlouho, dokud nenašli společný gen, kteremu by se to mohlo dát za vinu. Přitom I výzkum například dvojčat prokázal, že I u jednovaječných jedinců se geny v průběhu života velmi liší.

“Geny mohou ovlivnit schopnost organism reagovat na určitou situaci… Jenže to, co v sobě skrývá tvrzení ”je to genetického původu”, není daleko od zásad eugeniky. Je to široce rozšířený a nebezpečný omyl.” –

Robert  Sapolský (neurovědec a spisovatel)

Eugenika, směr věnující se dosažení co nejkvalitnějšího genofondu člověka, byla jedním z hlavních vědeckých a ideologických témat dvacátého století. Přesvědčení, že ten nebo onen život má větší cenu než druhý, bylo a je rozšířeno po všech kontinentech, společnostech I vrstvách. A je neustále udržován samozvanou elitou, která pomocí něj ospravedlňuje před sebou I jinými své patologické jednání.

Kult genomu je nejen úžasným polem působnosti pro řadu vědců, ale je vhod i vládnoucí třídě a velkokoncernům. Nikdo není za nic zodpovědný, za všechno mohou zlé geny. Tím bychom však analogický mohli omluvit vše = otrokářství, rasismus, eutanazii, války či genocidy.

“I nadále se traduje, že poruchy jako ADHS (=porucha pozornost a hyperaktivita) nebo schizofrenie jsou genetický naprogramované. Opak je pravdou: nic není genetický dané (s výjimkou několika málo nemoci).

Většina chorob může mít sice genetickou předdispozici, která je pouze dílčím aspektem celkového obrazu, ale to ani zdaleka není důvod pro genetické dogma ”

Gabor Mate (lékař a autor)

Na počátku dvacátého století se spolu s monarchiemi rozpadli všechny stále struktury. Běžný člověk prahl po stále větší svobodě a individualitě, což dělalo vládnoucí třídě, za niž bychom dnes označili horní jedno procento, velké starosti, nebot' hrozilo, že přijde o svou moc a vliv. Panovníci byli donuceni činit národu ústupky, jako například umožnit rozvoj demokracie nebo založení odborů. Stále však přitom usilovali o to, aby (skutečná) moc zůstala v jejich rukách.

V tradičním lékařství hrála v přístupu k nemocím dlouho prim otázka, jaká onemocnění se vyskytuje v pacientově rodině. Netrvalo dlouho a většina lidí uvěřila, že jsou z velké většiny produktem svých genů, a tedy genetickým obrazem svých předků. V této souvislosti je na místě také otázka, proč zacházíme tak nelidský ostudně s opicemi, jsou-li to naši předkové?

„Hledání příčiny nemoci v genomu bylo od počátku odsouzeno k nezdaru, protože většina z nich není genetický podmíněná. Choroby srdce, rakovina, mrtvice, revma, poruchy imunity, psychické nemoci či závislosti – nic z toho není genetický dané.

Například si vezměme rakovinu prsu: ze stovky nemocných žen je sedm v sobě nosí gen zodpovědný za vznik rakoviny prsu, ostatních třiadevadesát ne. A ne všechny z těch, u nichž je tento gen přítomen, rakovinou také onemocní.“

Gabor Mate.

 

Existence „dědičných nemoci“ byla všeobecně akceptována. Spousta lidí kvůli tomu dobrovolně neplodila děti, protože jim namluvili, že by jejich potomci zcela jistě trpěli stejnou nemoci jako oni. Již dlouho víme, že jde o holý nesmysl a že většina nemoci vzniká působením vnějších vlivů, které velkou měrou zesiluje faktor strachu. Jestliže děti dostanou stejnou nemoc jako jejich rodiče, pak je to proto, že žijí ve stejných podmínkách, podobně špatně se stravují a jsou vystaveni stejným škodlivým látkám, hluku nebo stresu. Navíc zde hraje velkou roli strach, že se konkrétní nemoc časem objeví.

5441a85265137f1391777bb4ef8ba825

Nenechte se proto v otázce svého zdraví nic namluvit. V klidu si vyslechněte více názorů a diagnóz a ptejte se. Nechte doktory, at vám vaši situaci či stav vysvětlují tak dlouho, dokud nebudete mít pocit, že všemu rozumíte. Pokud by váš lékař nebyl ochoten nebo schopen vám podat dostatečné množství informaci, jděte k jinému.

Onkolog Frank Gansauge, s nímž autor Michael Morris dělal rozhovor v březnu 2013 v rámci jednoho projektu, mu řekl: „Děti mezi třemi a pěti lety mají nejlepší imunní systém vůbec. Když jsem však dětem v tomto věku, které věděly, že budou operovány, před zákrokem bral krev, naměřil jsem jim katastrofální hodnoty. Na vině byl strach z operace!“

Náš život je určován naším okolím, a tím, kam soustřeďujeme svou energii. Z mnoha testů placebo efektu víme, že přesvědčení je mocné. Ve své knize Genom autoři Jerry E.Bischop a Michael Waldholz vysvětlují: 

„Abnormální geny samy o sobě nezpůsobují nemoci: v podstatě je jejich vliv na zdraví člověka minimální, dokud se osoba nedostane do škodlivého prostředí. Jejich význam a vliv je proto závislý na místě bydliště a životním stylu, a tedy na geografických faktorech.“

Navíc naše dnešní strava je vesměs extrémně nezdravá. Z potravin se staly mrtvé poživatiny, jež obsahují minimální množství energie. V důsledku genetické manipulace škodí organismu, oslabují jeho obranyschopnost a vedou k anomáliím.

Doktor Robert Gramling, profesor rodinného lékařství na univerzitě v Rochesteru, zkoumal a objevil, že se nedědí rakovina, ale způsoby stravování a chování, které vedou k jejímu vzniku. Umělé látky, které přijímáme v jídle, mají zjevný vliv na to, zda se určitý gen rozvine, nebo ne.

„Například už několik desetiletí do našeho jídla nepozorovaně proniká z obalů látka, která se v těle chová jako hormon, a je pravděpodobné, že je zodpovědná za stále dříve nastupující pubertu a dlouhodobý sklon k obezitě. Tento spouštěč může zjevně vyvolávat také těžké nemoci jako rakovinu, cukrovku druhého typu, srdeční infarkt, schizofrenii a autismus. “

apple_or_frog_naturalist_if_ua

Přestože se nám namlouvá něco jiného, nejsme žádný genetický obtisk svých předků, ale určuje nás jejich vliv a výchova. Naši rodiče nám předávají své zkušenosti, pocity, obavy, radosti i jistotu, nebo naopak nejistotu, nadšení či lhostejnost. To všechno nás poznamenává. Víme, že děti nejsou produktem své DNA, ale svého okolí. Nasávají vše, co se kolem nich děje, a podle toho se definují.

„Raná citlivost není chybou evoluce. Existuje v mnoha různých skupinách živých tvorů: i semenáče rostlin se od počátku přizpůsobují svému okolí. U lidí jde o přizpůsobivost kvalitě sociálních vztahů.

To, kolik péče, hádek nebo náklonnosti dítě zakusí, mu poskytne obrázek o světu, který jej očekává. Vyroste ve světě, kde musí o všechno bojovat a nikomu nemůže důvěřovat, anebo kde všichni drží spolu, vzájemně se podporují, kde důležitou roli hraje soucit a dobré mezilidské vztahy vytvářejí pocit bezpečí? Tyto dva scénáře vyžadují velmi rozdílné emocionální a kognitivní rozvoje. O to jde u rané senzitivity.

Výchova dětí je nevědomým předáváním vlastních zkušeností o světě“. 

– Gabor Mate.

Ve vědě se neprosazuje to, co je dobré pro člověka, ale to, co lze patentovat a co se dobře prodává. Vědecký výzkum je závislý na penězích několika velkokoncernů. Je známo, že genetický modifikované organizmy (GMO) u lidí způsobují řadu nemoci a alergii a narušují hormonální stabilitu. V devadesátých letech minulého století biochemik Arpad Pusztai genetický pozměnil některé druhy brambor a jejích konzumace měla u některých pokusných zvířat těžké zdravotní následky. 

Vědec 10.srpna 1998 vystoupil v britském vysílání pořadu Wolrd in Action na téma genetický modifikována strava. Na otázku, jestli by se jí sám živil, odpověděl:

„Kdybych měl volbu, určitě bych ji nejedl. Jako vědec, který působí v této oblasti, považují za nefér zneužívat své bližní jako pokusné králíky.“

Poté přišel o svou práci a byl vyloučen z vědecké obce, což mělo varovat další genetické kutily, aby smýšleli jako on. Od té doby však pilně manipuluje dále, a drží přitom jazyk za zuby, přestože vědí, že genetický pozměněná strava je pro člověka i celý ekosystém velmi nebezpečná. „Pane, odpust jim, neboť nevědí, co činí.“

Světoví vědci nepracují jen s rostlinami, ale také se zvířaty od ryb až po komáry. Je na čase, aby posedlost genomem a nesmyslná potřeba chtít všechno zmanipulovat skončila. Lživý kult genom byl vytvořen, aby sytil náš strach a omezoval naší vůli. S výjimkou malých genových defektů žádné dědičné, genetický podmíněné nemoci neexistují. Jsem produktem našeho prostředí a výchovy.

Geny mají nad námi mimořádnou moc, a to kvůli genetický modifikovaným organizmům! Pokud firmy Monsanto v roce 2013 dostat pod kontrolu veškerý majetek světa a zakázat zemím využívání jejich přírodního bohatství je výrazem duševní nemoci a posedlosti mocí několika pomatenců. Je na nás, abychom to zastavili a změnili.

Býk, vyvinutý prostřednictvím GMO experimentů

Býk, vyvinutý prostřednictvím GMO experimentů

GMO losos versus přirodní losos

Materiály čerpané z knihy  Michaela Morrise "A jde se na to! Vytvořme nový svět"

Zatím žádný komentář.

Napsat komentář